Léto se chýlí ke konci a já jsem se ulila od rodičovských povinností a nechala jet malé Totoříky s Velkým Totorem na výlet samotné. Udělala jsem si svou oblíbenou obilnou kávu a rozhodla se strávit den na zahradě.
Společnost mi dělali mé krásné hortenzie.
A také pan soused kterého jsem potkala u našich společných kůlniček. Zrovna vyklízel jednu starou kůlnu , která tu zbyla, plna harampádí po nějakém bývalém nájemníkovi. Tak jsem tam spolu hrabošili a vyházeli nějaký binčus. Kromě dřeva na rozřezání a starých květináčů mi tam našel starý kalendář z roku 1994. Je krásný, je otaku, je můj 🙂 Putoval na půdu a visí tam.
A co jsem dělala v roce 1994 ? Zrovna mi byly 4 roky. Doma jsem měla velkou plyšovou pandu, milovala jsem Čínské vějíře a táta mi hrával na kytaru legrační písničku o Číňanech. Že by to mělo nějaký vliv? 🙂
To mi připomělo že mi Tomoe někdy na jaře objednal z číny porcelánové kočičky. Přišly, tak jsem si vyrobila naušničky. Náramek mám koupený tady v Čechách. Miluju porcelánové šperky.
Když jsem si vyrobila a vyfotila tyhle kočky , pustila jsem se do malování výrobků z hlíny.
Společnost mi tentokrát dělal Porco.
Bylo to příjemné, tiché odpoledne na naší zahrádce, plné objevů a tvořeníčka.