Kouzelný svět anime
K narozkám jsem si přála pár anime věciček a vida, splnilo se 🙂
2 mangy,
roztomilosti s Totorem ( kalendářík a 2 placky – Tomoe, Nanami a Totoro)
a prsten Sword Art Online.
Tenhle anime prsten jsem si sama objednala z Mangashopu a mám ho moc ráda. Je z vnitřní strany krásně hladký a příjemný na prst.
Sice je to jen pár věciček ale rozhodně stojí za to!!!
Vaše spokojená Hotaru
Jaké je to vaše letošní léto?
Moje zatím bylo nádherné, vše se zpomalilo a uklidnilo. Můj malý Daichi začal sledovat i jiné animáče než jen Totora a Ponyu, takže si užíváme několikrát do týdne slečnu Kiki
, Cestu do fantazie
i Zámek v oblacích.
S Tomoem zkoukáváme Kami sama Hajimemashita,takže konečně vidí postavu podle které jsem zkomolila jeho jméno a teď mu tak přezdívám.
A kdo je vlastně můj Tomoe? Tomoe byl můj přítel, nejlepší kamarád. Dříve jsem mu tajně říkala Gino.
Teď je moje největší láska. Můj princ.
Nosí mi obrovské nádherné růže, nežné luční kytičky i veganské dobrůtky. Vzpomínky na toto léto budou provázené pocitem vděčnosti, že ho mám. Slunečné odpoledne na kopci, kde jsme do písku kreslili Daichimu kamióny a mašinky.
Vůně lipového květy z plátěného pytlíčku, a kamínky pod bosými chodidly. Letos jsme od jara chodili převážně jen bez bot.I do města nakoupit. A malý Daichi už také zvládl i kamenité cesty, alespoň malý úsek. A jeho druhé narozeniny jednoho příjemného horkého odpoledne. Koupání v řece u vodopádů a posílání klacíčků po vodě.
A tolik barevných květin a vůní!! Některé květy jsem si donesla domů, namočila do barev a obtiskla na papír, abych tak zachytila barvy léta. Tvoření byla má záchranná síť ve špatných chvilkách. Opustila jsem starý život, nehezký vztah plný pochyb,hádek a zoufalství a vstoupila do nového.Těch překážek bylo tolik a přesto tohle léto bylo nádherné!!
A prstýnek s růžovým kamínkem,veganská pizza a Šepot srdce.
Miluji tyhle letní anime filmy.Šepot srdce, Totora, Ponyu, Kiki…..Hodí mě to do naprosté pohody ve dnech kdy venku prší a my se válíme v pelíšku.
I Tomoe proniknul do kouzla těch filmů. Do úchvatné hudby a kouzelné animace.Do emotivního příběhu ze světa fantazie.
Přeji krásné léto všem,pohodu a radost za ty dávky slunce.Udržím si jeho paprsky v srdci i ve vzpomínkách až vkročíme do temnějších, deštivých, podzimních dnů.
Tenhle článek, tyhle fotky, patří do doby která nebyla moc veselá ale i tak měla své kouzlo.
Byla jsem tehdy moc a moc osamělá .
Když byl Daichi vzhůru, prožívala jsem na plno každý den, každý okamžik s ním. Hráli jsme si, blbli, vyráběli, chodili na procházky. V tomto ohledu to byla krásná doba.
Ale když Daichi po obědě vyspával a také večer, doléhala na mě osamělost a smutek. Žila jsem v té době oproti dnešku docela chudě. Jednou za měsíc, když to šlo, dělala jsem si malé radosti. Jela jsem s mamkou nakoupit jídlo a objevila jsem v Lídlu tyhle krásné sakurové kalhoty na jógu a pánské růžové tričko. Tenkrát stálo asi 50 kč. No a když jsem v Kiku u pokladny spatřila tenhle mega růžový prsten za 25 kč, věděla jsem že je můj šťastný, růžový den.
Hlavně v únoru a v březnu, kdy tady v horách je ještě zima a mě se tolik stýdká po jaru, snívám o uličkách kde kvetou sakury a voní jaro, i v mé samotě.
V další, růžový den jsem sehnala umělé sakury a nazdobila si svůj koutek radostí. Byl únor, hromady sněhu, za oknem šedé mraky. Já měla jaro 🙂
Dívala jsem se na romantické anime a šila přitom v ruce povláček na nahřívací polštářek. Jak jinak než kawaii pandí.
Naučila jsem se dělat si malá růžová zákoutíčka, která mě uměla pohladit po duši.
Vzpomínám s láskou na své růžové dny 🙂
Až Vám bude smutnou a venku bude pršet, udělejte si růžový den, doporučuji!!!
Je takové to deštivé, sobotní odpoledne, venku je šero a já sedím zachumlaná v dece a ukusuji teplý švestkový koláč, mňam. Můj malý Daichi spinká a mě zní v uších nádherná hudbu z filmů studia Ghibli. Rozhodně doporučuji poslechnout. Mezi tímto psaním a ujídáním koláče maluji kámen pro mého nejlepšího kamaráda Gina. Zatím neví že mu tak říkám a ani moje přezdívka Hotaru nijak nesouvisela s filmem Hotarubi no mori e. Prostě to byl jen další překlad mého jména a jeho významu. Ale vždycky když jsem na tenhle úžasný film koukala, vzpoměla jsem si na něj a postupem času jsem pochopila že my dva jsme opravdu Hotaru a Gin.
Procházíme se spolu po lese, vždycky mě zavede někam, kde jsem ještě nikdy nebyla a já vím že mě zase dovede na tu správnou cestu. Chytá mě když padám a směje se mi jaké jsem nemehlo. Často mi uniká a chybí mi když ho déle nevidím. Je to ten nejzvláštnější kluk nebo spíš muž jakého znám.
I když spolu stejně jako Gin a Hotaru nemůžeme být, máme tu obrovskou výhodu že se nerozplyne (doufám) když se ho dotknu a můžeme si svojí vzájemnou přítomnost užívat snad až do smrti a možná i v dalších životech:-). Možná jednou najde tenhle blog a zjistí jak mu tajně říkám 🙂
