Tenhle článek, tyhle fotky, patří do doby která nebyla moc veselá ale i tak měla své kouzlo.
Byla jsem tehdy moc a moc osamělá .
Když byl Daichi vzhůru, prožívala jsem na plno každý den, každý okamžik s ním. Hráli jsme si, blbli, vyráběli, chodili na procházky. V tomto ohledu to byla krásná doba.
Ale když Daichi po obědě vyspával a také večer, doléhala na mě osamělost a smutek. Žila jsem v té době oproti dnešku docela chudě. Jednou za měsíc, když to šlo, dělala jsem si malé radosti. Jela jsem s mamkou nakoupit jídlo a objevila jsem v Lídlu tyhle krásné sakurové kalhoty na jógu a pánské růžové tričko. Tenkrát stálo asi 50 kč. No a když jsem v Kiku u pokladny spatřila tenhle mega růžový prsten za 25 kč, věděla jsem že je můj šťastný, růžový den.
Hlavně v únoru a v březnu, kdy tady v horách je ještě zima a mě se tolik stýdká po jaru, snívám o uličkách kde kvetou sakury a voní jaro, i v mé samotě.
V další, růžový den jsem sehnala umělé sakury a nazdobila si svůj koutek radostí. Byl únor, hromady sněhu, za oknem šedé mraky. Já měla jaro 🙂
Dívala jsem se na romantické anime a šila přitom v ruce povláček na nahřívací polštářek. Jak jinak než kawaii pandí.
Naučila jsem se dělat si malá růžová zákoutíčka, která mě uměla pohladit po duši.
Vzpomínám s láskou na své růžové dny 🙂
Až Vám bude smutnou a venku bude pršet, udělejte si růžový den, doporučuji!!!