(Kokurikozaka kara)
Pohodový, vtipný ale i zajímavý film z režie Goróa Mijazakiho. Vrátíme se v něm do šedesátek a užijeme si skvělou hudbu, úžasnou animaci a hezký příběh.
Jde tu nejen o studenty kteří se pokouší zachránit starou budovu před demolicí ale i o lásku dvou hlavních hrdinů.
Uchvacuje mne úžasně ztvárněná příroda, domy, uličky přístavního městečka ve kterém se děj odehrává…….podívaná je to skvělá.
Nahlédnout se v tomto filmu dá i do poválečné doby a následků které válka způsobila několika lidem ale opravdu to není drama. Film je pohodový a milý.
Určitě už víte, že když se mi něco hodně líbí, snažím se to nějak uchovat. Někdy utratím nějakou tu minci a poprosím hodné čínské bůžky o nějakou tu drobnost z Číny nebo Japonska. A jindy zase vyrábím. Tenhle film a výlet kolem makových polí mi vnuknul nápad.
Stačila k tomu na vzduchu schnoucí hlína, makovice, akrylové barvičky, párátka a trpělivost 🙂
Ten chrám je vlastně ve skořápce z vlašského ořechu. Ale jinak…samé makovice 🙂
Ps: dopadne to dobře
