…aneb pohled do duše Hotaru Saiky.
Už to zase začíná. Miluji ten pocit, když se mám co učit. Ale ne vždycky jsem to tak měla, to až teď, když už se to po mě nechce 🙂 Je v tom určitá svoboda, když vím že je těch možností tolik. Tolik jazyků, výtvarných technik, tolik receptů, kurzy fotografování, jógy, stačí si jen vybrat a jít do toho.
Myslím na slunečná odpoledne v září, když je ještě teplo a člověk může zažít něco tak příjemného, že nechce aby den skončil. Všechno je tak jasné a barevné.
Ptám se sama sebe jestli tahle kočka prodává i rady.
A mám chuť si jeden z plakátů namalovat. Jednoduchý text s barevným obrázkem.
Nezlobím se na sebe za to, že jsem si kdysi myslela že láska ke mě musí přijít od někoho jiného. I trápení patří k životu. Cítím = žiji.
A s každého vztahu si budu pamatovat to krásné.
A na co nejvíc myslím je to, že když miluji sama sebe, můžou mě potom milovat i ostatní. Sebe láska je prostě základ všeho. 🙂
Pusu a objetí posílá Hotaru.