Jednoho lednového rána mne Elias přemluvil, aby se mohl jít podívat ven, kolik napadlo sněhu.
Nevím proč tak tíhne k té bílé, zmrzlé vodě, já zimu moc v lásce nemám i přesto, že jsem vyrostla na horách. Jakmile teplota klesla pod nulu, zavrtaly jsme se s vlněnkou pod peřinu a odmítaly vylézt, dokud neubude jaro.
Nakonec jsem z postele přece jen vylézt musela. Elias venku potkal pošťačku a ta nejen že se ho lekla ale dala mu i balíček adresovaný mě. A byl z Číny!!!
V balíku byly tři malé balíčky a v nich……
….jéééé co to kouká ven??
Dvě malá stvoření se schovávala za lístečky. Jakmile jsem je z balíku chtěla vysypat, ty malé potvůrky se mi rozutekly po bytě a nakonec se usadily v knihovničce kde si vesele hrají na schovku.
Jsou to Mei a Totoro!!
V dalším balíčku bylo roztomilé bělítko a Elias mi opět pomáhal fotit. Ještě že ho mám.
V Posledním balíčku byl nejmenší a nejroztomilejší kalendář na světě.
Takové drobnůstky mi udělaly velikou radost!!! Malé radosti jsou prostě nej . No, slíbila jsem Eliasovi procházku zasněženým lesem tak musím jít.
papaaa a udělejte si v lednu také radost!!
