Ráda bych řekla že je jaro ale tady je to stále spíš předjaří. Čekám kdy to vypukne, kdy se oteplí natolik aby po okolí rozkvetly třešně , střemchy a sakury. Ale na květinový deštík si ještě počkáme. Zatím mi příroda připadá spíš jako spící dívka pod ledem.
A protože nemám ráda zimu, stále něco doma vyrábím, vařím a peču.
Žije to ve mě, hýří barvami a inspirací. Připadám si jako tenhle dům. Plná života a světel. V temnotě noci.
Měla jsem chuť si něco anime-pěkného vyrobit. Tak jsem se mrkla na Pinterest, popadla hlínu a barvy a takhle to probíhalo.
pro srovnání………
Taky vyrážíme s Mei na procházky co nejvíc to jde. V našem městečku jsme my dvě známé tím, že všude chodíme pěšky a že u sebe nosíme plyšáky. Já Muta, Mei Pikachu. Vypadám asi legračně ale už jsem si zvykla. Po cestě se mi skoro vždy podaří udělat to tak, aby Muto byl v baťohu (Muto je můj plyšový kocour) ale jak přijdeme do centra, musím ho vytáhnout a mluvit za něj, protože tam je to zajímavé. Pravidelně se ti dva vozí na pásu u pokladny a tady zrovna pózuje Pikachu v bledulkách.
K narozeninám jsem dostala 20 dílů Naruta. První díl jsem si připomněla a hned jsem se s chutí pustila do druhého. A Mei, ta si udělala radost v krámku s domácími potřebami kde měli v košíku s výprodejovými blbinkami za 5 kaček magnetku draka. Čínského draka!! Šikulka Mei.
Během našich výletů hodně často vídám Koi kapříky. Jsou boží 🙂
A taky dokoukávám poslední díly Kaichou Wa Maid-sama! a takhle to pak dopadá, když si jdu zapisovat do diářku. Teda spíš lepit :-D.
To byla moje krásná všehochuť, jdu si pustit něco , kde kvetou sakury. Že by 5 cm za sekundu?