Mám takovou radost když objevím ve schránce pohled od mé dopisovací kamarádky z Číny.
Tentokrát to ale byl dopis!!!
Hoi mi píše, že si udělala výlet do Japonska !! Byla se podívat na horu Fuji a posílá mi tenhle krásný pohled.
Ale bylo tam ještě něco!
Když už byla tahle otaku holka v zemi naší zaslíbené, samozřejmě musela navštívit Ghibli muzeum
a tohle mi tam koupila!
a v něm…
Placička s Howlem!! Ooooo Hoi jsi úžasná!!
Hned jsem si ji připnula na baťůžek :-).
Asi jsem musela vypadat jako šílenec když jsem další tři dny vysvětlovala mým nejbližším jaký je to poklad. Vždyť tahle placička „dýchala“ (hlavně mi netvrďte že předměty nemají duši) Japonský vzduch. A že možná kolem ní prošel i sám Hayao Miyazaki!! A možná i Kenshi Yonezu!! Počkejte, musím běžet si na ní sáhnout. Zatím paaa…
Zabydlel se u nás tenhle nový závěs do dveří. Nebyl zrovna nejlevnější ale když jsme spatřila motiv bambusu, lotosových květů a volavek, nemohla jsem odolat.
Můj hrníček s Kiki natankoval horký čaj a zalíbilo se mu na velkém pařezu, na naší nové zahrádce. Bambus je také zasazený, zabydlený, tak mu držte palce ať se chytí a dobře se mu v nové zahrádce daří.
Letos se oslava konce léta odložila skoro až na půlku října. S tou velkou událostí, která nás teď čeká a s velkými výdaji jsem musela improvizovat. Venku byla zima, část oslavy probíhala na zahradě, část doma,zapomněla jsem vyndat polovinu dekorací, zrovna takových krásných (jsou schované, nebyl to poslední anime den) , takže promiňte za nekvalitní fotky ale chci se s vámi o ten skoro podzimní, krásný den podělit.
Přede dveřmi na mé dva Totoříky čekal kocourek z Kočičího království aby nám předal pozvánky, každému jinou.
Celým zábavným odpolednem nás provázel oblíbený člen rodiny, kocourek Muto
Děti dostaly za úkol nalepit obroňovi oči. Nene, rozzuřené, rudé ne.
Nakrmit hladové kotě Yuki, posbírat po okolí všechny rybí mňamky a dát je do krabičky.
Potom jsme se přesunuli ven, kde na nás čekal Totoro s balíčky plnými oříšků.
Kousek dál byla z cihel postavená Laputa. Co asi bude uvnitř?
Dva krásné letokameny!! Jůůůů!!!
Kalcifer dnes ještě nejedl, Mei a Daichi ho nakrmili slaninou a vejci.
Za odměnu si každý mohl vybrat od Kalcifera kamínek.
Pro další úkol jsem vyrobila dvě košťátka, zabalila anime dárečky do velkých balíčků a úkol byl jasný, jdeme si hrát na Kiki a doručovat balíčky.
Speciální úkol čekal na Daichiho. Najít v lese Kunai a zneškodnit proradného Gaaru. Když se mu to podaří, získá tajný svitek.
Podařilo se ale co bylo ve svitku, to je tajmeství.
Pak je čekalo ještě postavit domeček z kůry a klacíčku pro Arriettu a v kořenech a dutinách jejich Totořích stromů, čekalo na každého malé černé překvápko.
Ponyiny sestřičky i jiná různá mořská zvířatka se zatoulala a stateční potápěči je všechny posbírali a vrátili do moře.
Ani Hotaru a Tomoe nepřišli zkrátka. U bambusu, Tomoe našel Tuřína a ten mu dal vlašský ořech. A v něm…
dva prstýnky. Kdo pozná z jakého filmu? 🙂
Doma jsme se dali do rozbalování dárečků . Daichi dostal Gaaru jako figurku. Mei zase hrací skříňku s endovou hudbou z Kočičího královsví. Totálně se do ní zamilovala.
Mě přinesla čarodějka Kiki v balíčku figurku chibi Naruta a Tomoemu židličku z filmu Suzume. Je boží!!
Horký jablečný mošt se vypil během chvilky a my si vychutnávali dobrůtky .
Také máme nový hrneček, s Kiki!!
Jako zábavnou aktivitu jsem pouštěla hudbu z anime filmů a ostatní hádali, z jakého snímku soundtrack je.
Byl to parádní den a když už mi zbylo na půdě tolik krásných anime dekorací……no příští rok, v létě….možná přijdete taky 🙂
Nedávno jsem v jednom článku psala o tom jak si ta má zvláštní mysl, která si dělá co chce, vzpomněla na den, kdy jsem si zamilovala Japonsko. Četli jste? No tak jsem asi dva dny po napsání příspěvku uklízela na půdě a vzala do ruky pořadač, že ho už vyhodím. Ten šanon jsem dostala od mé sestry když mi bylo tak devět. Je to vlastně atlas všech zemí.
Než jsem ho hodila na hromadu do krabice na vyhození, zběžně jsem ho prolistovala a vybavily se mi vzpomínky jak ráda jsem si v něm četla. A pak….
„Fudžijama se majestátně tyčí nad krajinou. Tato posvátná hora Japonska, symbol ostrovní říše , je nejkrásnější sopkou na zeměkouli.“
Tohle je ta fotka!! To jsou ta slova kvůli kterým jsem se do Japonska zamilovala!! Vůbec jsem nečekala že tenhle obrázek ještě někdy uvidím. Je to šťastné znamení??
Jsem tak ráda že se o to s vámi můžu podělit. A ještě něco, máme pro Vás s Tomoem novinku. Ale protože to ještě není jisté ( néé nejsem těhotná!!) , ještě maličkou chvilku si to necháme pro sebe ale věřím že letos je ten rok a naše dlouholeté přání se splní. Už brzy se všechno dozvíte!!
A co listopadové potěšení?? No tak třeba nový přívěsek Čarodějovi nevěsty.
Absolutně kawaii nálepky pro Mei!!
Králíčci jahoďáčci…..
a hroznoví medvídci.
Daichiho zase potěšil textilní plakátek s obroněm!!
A úplně ta nej nej novinka totálně světová nejvíc nejlepší???? Od včerejška se v kinech hraje Miyazakyho nový film Chlapec a volavka!!!
The Boy and the Heron (2023)
CR: Studio Ghibli
Dozvěděla jsem se o něm náhodou nedávno, když jsem si na youtube pouštěla Kenshiho a u jeho písně byla upoutávka na tenhle film.
Ani jsem se nenadála a už je u nás a českým dabingem, to je skvělá zpráva pro Daichiho protože titulky ještě moc nestíhá.
Na tyhle kouzelné kartičky které si chci posílat a mými otaku přáteli jsem si brousila zuby už léta. A teď jsem si konečně udělala radost na Imago.cz a musím říct že jsou boží!!
Jsou tu pohledy ze všech možných Ghibli filmů a výběr obrázků mě překvapil. V krabičce je vložená stužka za kterou zatáhnu a vysune se mi do ruky celá hromádka.
Kvalita je úžasná. Z každého filmu je tu myslím 5 obrázků.
zadní strana…
a ještě se trochu namlsejte 🙂
Kdo miluje kawaii dopisy plné nálepek a překvápek a chtěl by dostat nějakou tu krásnou Ghibli pohlednici ?? Písněte do komentářů nebo ke mne na email a vyměníme si adresy.Fakt!! Vážně!! Neváhejte, dokud jsou 🙂
Venku je krásně a já jsem se rozhodla udělat si pozdně letní, bambusovou, pandí výzdobu. Tedy vlastně, kung-fu pandí!!
Mei se mě ptala jestli Po nebude smutný když je v kleci. Ale musela jsem ji vysvětlit že to není žádná klec ale pouhá ozdobná klícka ve které si Po trénuje své údery a každé ráno tu klec rozbíjí na kousky. …:-)
Kdo čte Svět Hotaru ví, že jsem mám dvě figurky z Kung -fu světa nové takže tahle výzdoba prostě musela proběhnout 🙂 A když už o tom mluvíme, nedávno jsem byla zase na bleším trhu, kde jsem tyhle figurky pořídila a hádejte co jsem tam našla….No? Nene, samá voda… přihořívá….Tak počkejte…
Jo!! Naruto tričko za 50 kč!!! Juhůůůa zrovna v mé velikosti. Byli sjme s Daichim na výpravě v lese a tak jsem si ho hnedka vzala na sebe.
A to není všechno, kousek dál u dalšího stánku jsem ulovila tenhle krásný kousek.
Nestává se že bych tam narazila na mangy nebo jiné anime věcičky takže mám opravdovou radost. A ještě větší radost mi udělala moje kamarádka Kazumi tímhle dárečkem.
Jooo je to půlka srdce. Ona má tu druhou a jen kvůli mě koupila srdíčko s pandami , ooo to se mám.Díky Kazumi-chan.
Taky jsem si na oslavu konce léta vyrobila tyhle roztančené kaktusy.
Kaktusy jsou z hlíny. Podklad jsem tradičně sháněla v Kiku a v regálku s výprodejem byl dřevěný panel s bílým nápisem na pověšení, to jsem přesně potřebovala. Panel jsem přetřela veselou žlutou barvičkou a hliněné kaktusky přilepila. Nechtěli se dát, tančili a tančí ještě dnes.
Slavili jsme Meiin první den ve školce (už je jí sice pět a půl ale do školky šla poprvé) tímhle dortem s kawaii žabičkami a kočkami na pikniku. Daichi slavil nástup do čtvrté třídy.
Na to, že jsem chtěla udělat na oslavu dort, jsem si vzpoměla den předtím takže to byla mega dortová rychlost ale docela se povedl ne?
Vzpoměla jsem si ještě na jednu věc. Fotila jsem si u mé okaasan na zahradě tuhle květinku, jmenuje se krásenka.
Kvetou jí tam každý rok a přesto jsem si až letos vzpoměla na den, kdy má oneechan přinesla domů knihu o všech zemích světa a já jsem v něm našla fotku hory Fuji s loukou plnou krásenek v popředí. Byly bílé, růžové a fialkové. Mohlo mi být tak osm, když jsem se rozhodla že do toho Japonska, kde rostou tak krásné kytičky, se určitě musím podívat. Až budu velká. Tenkrát mě ta fotka fascinovala a často jsem se na ní dívala. Hmmmm… 🙂
Ateliér Špičatých klobouků jsem si v září užívala hned dvakrát. Poprvé jsem si z knihovny přinesla šestý díl, po druhé jsem si z Knihobota objednala svůj vlastní první díl . Užila jsem si je oba. Tahle manga mě moooc baví.
Léto, prázdniny a anime. A já přemýšlím co si pěkného vyrobit. S Daichim jsme zašli do Kiku a koupili si 3 balíčky na vzduchu schnoucí hlíny. Vždycky jsme kupovali bílou a doma koukáme že mají každá jinou, pastelovou barvu. To se nám to tvořilo. Krásná světlounce růžová, světle tyrkysvá a světle modrá. Co na tom, že se pak výrobky stejně obarví, pracovat s takovou hlínou je prostě žůžo úžo.
Pojďte mrknout jak jsme tvořili.
tohle jsem chtěla vyrobit už dlouho, kdo ví co to bude???
po zaschnutí je potřeba výrobky natřít bílou, podkladovou barvou,
a můžete nanášet barvičky.
Tenhle mráček není vůbec barvený, je z té krásné, modré hlíny.
Hora Fuji, ta mě bavila 🙂 Už visí na zdi. Přemýšlím že ji udělám i v letním, podzimní a zimním provedení.
Aaa konečně kolečko ode dveří Howlova putujícího zámku. Zrovna jsem v létě Zámek zase četla tak jsem byla příjemně naladěná.
Z něj jsem vážně nadšená. Musím se přiznat že občas když jdu ven, dělám že kolečkem otáčím a představuji si jaká se objeví za dveřmi krajina. Nebo město. 🙂
Ne pokaždé se všechno povede tak jak jsem zamýšlela ale modelovat z hlíny je hrozně moc příjemné a uklidňující. Vyrobit si třeba něco, co se nikde neprodává, čekat až výrobek zaschne a užít si i to malování i lakování. A pak …. supr pocit z nového výrobku na anime poličku, to je k nezaplacení. Modelujte a pošlete fota. Já musím letět, koupit novou hlínu.
Příběh mého papírového deštníku začal, když jsem dělala objednávku v jednom eshopu s kreativními potřebami. Ve výprodeji jsem úplnou náhodou našla čistý papírový deštník k dotvoření. To byla má příležitost.
Je menší, v průměru asi 50 cm, bude sloužit jen jako dekorace.
A protože mám moc ráda vodu a všichni milujeme žáby, motiv mi přišel na mysl hned. Trochu jsem se inspirovala na Pinterestu, popadla vodovky….
a můj papírový deštníček byl hotov. Už visí na chodbě naší svatyně.
V Japonsku se dříve využívaly deštníky z hedvábí a z voskovaného papíru nejen proti slunci ale i jako ochrana před deštěm , sněhem a samozřejmě sakurovými květy…..ach to je krásné jen na to pomyslím.
Pokud se vám deštník/ slunečník zalíbil, můžete si ho úplně sami vyrobit podle návodů které se dají na netu najít, nebo si koupit hotový k dotvoření jako já. Stejný se dá sehnat na stoklasa.cz Pomalovaný, krásný a za rozumnou cenu se dá sehnat samozřejmě na aliexpressu. U nás pak doporučuji ceske-tradice.cz nebo world-shop.cz. A pro originální kousek s příběhem můžete zavítat i na aukro nebo jiný podobný bazarový shop.
aliexpress.comceske-tradice.czworld-shop.cz
Můžou sloužit jako krásná dekorace do bytu , ke kostýmu, nebo i na svatbu!!! Kdybych se ještě někdy vdávala, určitě si jeden zase pomaluji 🙂
PS: Znáte ty malinké papírové deštníčky? Přidávali se v cukrárně do pohárů když jsem byla malá. Před pár lety jsem si jich pár koupila někde v domácích potřebách. Zbyl mi poslední a ten mi často zdobil nástěnku.
Když jsem začala psát tenhle článek, Tomoe mi řekl : „Vzpomínáš jak se ty vrcholky deštníků daly rozdělat a byly v nich srolovaný Čínský noviny?“ Ooooo takové tajemství, takovou vychytávku, takové žůžo jsem potřebovala slyšet. To je něco pro Hotaru.
Neznám a chci to ověřit. Vy to znáte??? Musím říct že jsem si deštníčky z cukrárny brala domů a doufala že mi vydrží co nejdéle, než se rozlámou, pomačkají a já je budu muset vyhodit. Ale rozebrat je? No asi to bude tím že nejsem kluk. Každopádně jsme popadla foťák, své poslední papírové paraplíčko a poprosila Tomoeo ať mi ten svůj liščí trik ukáže. „To jsme byli malí, teď už to tam asi nebude.“ nechtěl asi abych byla zklamaná.
Vzala jsem si své milované pastelky a malovala si,
koupila hlínu a modelovala jsem.
Já si opravu myslím, že věšáček si mé naušnice už dávno zasloužily. Já je chápu, prostě už nechtěly dál ležet v truhličkách, chtěly na světlo. No copak jsem jim to mohla odepřít? A zrovna když jsem jim přikoupila pár kámošek do party???
A nástěnku, tu jsem si toto léto udělala beze stylu, bez rozmýšlení, jen pro své osobní potěšení. Tak se taky potěšte.
Pár drobností-radostí.
Prstýnek mám s mojí kamarádkou stejný a je na něm vyryto „best friends“. Obří papírovou tužku jsem dostala od Mei, naušničky už znáte a čtyři překvápka od Molanga, ty dostala Mei ale rozbalování jsme si užily obě.
Tuhle pandičku mám na památku z Daichiho minecraftové oslavy. Slepovala jsem 4 tyhle pandy ale jsou tak kawaii že jsem jim to dlouhavé skládání odpustila.
Plyšového kačera Donalda jsem si sama koupila v oblíbeném vietnamském obchůdku,nemohla jsem odolat!! Je velký, hebký a jeho obleček je růžový!!!
Jeho první cesta se mnou byla hned na koupačku k vodopádům.
Dostala jsem od Tomoeho balíček a v něm tenhle nový komiks. Je parádní!!! Děkuji lásko!
Objevila jsem v krámku s domácími potřebami tohle prostírání s čarodějkami Witch!!! Ale jíst z něj nehodlám, nalepila jsem na zadní stranu karton, udělala háček a už holky čarodějnické visí nad mou knihovnou na mangy.
Daichi dostal další Minecraft dort k narozkám od babičky která nemohla přijít na oslvau. V tomhle dortu byl báječná limetkový krém, mňam!!
V knihovně jsem se objevili záhadnýma určitě i kouzelným způsobem další díly Ateliéru špičatých klobouků.Jupí, pátý díl mám přečtený!!!
Moje malá Mei spala poprvé bez maminky a to ve stanu s bráškou a bratránkem u babičky na zahradě. To by jste nevěřili koho si vzala sebou, aby jí chránil. A nebyl to ani jeden z její armády roztomilých kočiček, žabek a myšek.
Elias!! Byl nadšený, slíbil děti celou noc chránit a musím říct že se mu to povedlo. Všechny vás moc pozdravuje!!!
A já jsem zatím byla poprvé sama doma (Tomoe na děti dohlížel samozřejmě, popíjeli s Mizukim saké na stromě) . Zapálila jsem si svíčku, udělala rýži četla si nový díl mangy „Pokoj v barvách štěstí.“ Tedy jsem celá napnutá jak tenhle příběh skončí. Můj skončil dobře, i když jsem se doma takhle sama docela dost bála.
To jsem takhle ležela u přehrady s průzračnou čistou vodou, uprostřed hor, pročítala si knižní časák od Paseky a najednou…
…anime a Japonsko, jak ho mám v srdci, objevuje se prostě všude a neustále mne doprovází.
Často jsem se bála že mě anime přestane bavit, že už nikdy nenajdu mangu která by se mi líbila, ale je to spíš ještě vážnější vztah než dříve a myslím že tahle láska, bude věčná 🙂
