Ahojky,
blíží se konec září a nám tady v horách týden v kuse pršelo. Až poslední den, déšť ustal a hned v noci přišel první mrazík. Mé modré hortenzie pomalu odkvétají ale bambus je stále krásně zelený 🙂 Kdo ví, třeba jednou bude veeelikánský a přiláká zbloudilou pandu 🙂
Minulou sobotu jsem ráno sedla na vlak, když ještě všichni spali a po hodině jsem dorazila do jednoho většího města. Tam téměř nepršelo, jen nebe bylo plné tajemných mraků. Procházela jsem se starými uličkami a prohlížela si všelijaké nápisy a plakátky. Ale hlavně jsem šla do vyhlášeného knihkupectví které je spojeno s antikvariátem. Dobrou hodinu a půl jsem se kochala knížkami. Aaaaach, nádhera!! Stálo to za to!!
I přes ty deště, chodili jsme hodně ven. Do lesů, kde tolik neprší a příroda je tak úžasná že mi ten déšť nevadí. Vysoké skály porostlé mechem, které se ztrácejí v mlze, kapradí, všude na zemi zlatavé listí buků a spousta hub. Když tady v horách stoupá mlha z lesů a vše je tak zelené, připadám si jako někde v Číně. Čekám kdy se objeví kodama nebo uslyším smích opičího krále. Vždyť se taky našim horám říká „Opičí hory “ 🙂
Hojně se scházíme s kamarádkou Moriko, vyměňujeme si dobrůtky a drobnosti pro radost. V létě jsme obě stále někde cestovaly a setkali jsme se za celé prázdniny asi jen jednou. Zrovna jsem včera jsem ji dala krásnou látku s kawaii králíčky. Je tak šikovná že mi z ní ušije čepici i nákrčník 🙂
A samozřejmě je tu můj Tomoe……
Moje láska, můj muž, můj nejlepší kamarád. Přes den zamračený, soustředěný, unavený. Ale po pracovním dni se na nás stejně zase směje, povídá, čte krásné knihy. A na mě si vždycky najde čas. Nejraději poslouchám déšť s Tomoem po boku, vy vyhřátém pelíšku, když všichni usnou.
Končí léto a tak se chumlám do dlouhého svetru a vítám brzké večery, uklidňující tmu a lampu v ulici za oknem.
Ale myslím že právě vysvitlo slunce tak jdu na chvíli ven, nasypat ptáčkům zrní a potěšit se s posledními květy zahrady.
