Rubrika: Svět Hotaru

Ahojky,

blíží se konec září a nám tady v horách týden v kuse pršelo. Až poslední den, déšť ustal a hned v noci přišel první mrazík. Mé modré hortenzie pomalu odkvétají ale bambus je stále krásně zelený 🙂 Kdo ví, třeba jednou bude veeelikánský a přiláká zbloudilou pandu 🙂

Minulou sobotu jsem ráno sedla na vlak, když ještě všichni spali a po hodině jsem dorazila do jednoho většího města. Tam téměř nepršelo, jen nebe bylo plné tajemných mraků. Procházela jsem se starými uličkami a prohlížela si všelijaké nápisy a plakátky. Ale hlavně jsem šla do vyhlášeného knihkupectví které je spojeno s antikvariátem. Dobrou hodinu a půl jsem se kochala knížkami. Aaaaach, nádhera!! Stálo to za to!!

I přes ty deště, chodili jsme hodně ven. Do lesů, kde tolik neprší a příroda je tak úžasná že mi ten déšť nevadí. Vysoké skály porostlé mechem, které se ztrácejí v mlze, kapradí, všude na zemi zlatavé listí buků a spousta hub. Když tady v horách stoupá mlha z lesů a vše je tak zelené, připadám si jako někde v Číně. Čekám kdy se objeví kodama nebo uslyším smích opičího krále. Vždyť se taky našim horám říká „Opičí hory “ 🙂

Hojně se scházíme s kamarádkou Moriko, vyměňujeme si dobrůtky a drobnosti pro radost. V létě jsme obě stále někde cestovaly a setkali jsme se za celé prázdniny asi jen jednou. Zrovna jsem včera jsem ji dala krásnou látku s kawaii králíčky. Je tak šikovná že mi z ní ušije čepici i nákrčník 🙂

A samozřejmě je tu můj Tomoe……

Moje láska, můj muž, můj nejlepší kamarád. Přes den zamračený, soustředěný, unavený. Ale po pracovním dni se na nás stejně zase směje, povídá, čte krásné knihy. A na mě si vždycky najde čas. Nejraději poslouchám déšť s Tomoem po boku, vy vyhřátém pelíšku, když všichni usnou.

Končí léto a tak se chumlám do dlouhého svetru a vítám brzké večery, uklidňující tmu a lampu v ulici za oknem.

Ale myslím že právě vysvitlo slunce tak jdu na chvíli ven, nasypat ptáčkům zrní a potěšit se s posledními květy zahrady.

Je takové to deštivé, sobotní odpoledne, venku je šero a já sedím zachumlaná v dece a ukusuji teplý švestkový koláč, mňam. Můj malý Daichi spinká a mě zní v uších nádherná hudbu z filmů studia Ghibli. Rozhodně doporučuji poslechnout. Mezi tímto psaním a ujídáním koláče maluji kámen pro mého nejlepšího kamaráda Gina. Zatím neví že mu tak říkám a ani moje přezdívka Hotaru nijak nesouvisela s filmem Hotarubi no mori e. Prostě to byl jen další překlad mého jména a jeho významu. Ale vždycky když jsem na tenhle úžasný film koukala, vzpoměla jsem si na něj a postupem času jsem pochopila že my dva jsme opravdu Hotaru a Gin.

Procházíme se spolu po lese, vždycky mě zavede někam, kde jsem ještě nikdy nebyla a já vím že mě zase dovede na tu správnou cestu. Chytá mě když padám a směje se mi jaké jsem nemehlo. Často mi uniká a chybí mi když ho déle nevidím. Je to ten nejzvláštnější kluk nebo spíš muž jakého znám.

I když spolu stejně jako Gin a Hotaru nemůžeme být, máme tu obrovskou výhodu že se nerozplyne (doufám) když se ho dotknu a můžeme si svojí vzájemnou přítomnost užívat snad až do smrti a možná i v dalších životech:-). Možná jednou najde tenhle blog a zjistí jak mu tajně říkám 🙂

Co nového v mém světě??? Daichi už chodí do školky, je to pro nás obrovská změna ale baví nás to 🙂 A protože Mei se narodí už v lednu, nemusím do práce a odpoledne si s Daichim užíváme zase spolu. Mám dostatek energie takže pořád něco tvořím a vymýšlím. A vítám podzim a jeho klid. Teplo domova.

Nedávno jsem si koupila na bleším trhu teploučký overal Pikachu jenom za 100 kč uplně nový. Ale nelíbil se mi nízký sed takže jsem si ho přešila a udělala jsem si sed tam kde má být. Musela jsem posunout i ocásek výš. A teď je to super a jsem šťastná protože na stroji jsem začala šít teprve nedávno. Asi si umíte představit, jak v tom vypadám s tím velkým bříškem hihi 🙂

Zatím jsme ještě neobjevili Totoří dům (dům který koupíme), tak se pomalu chystám na to, jak se do našeho bytečku nacpeme ve čtyřech. Zaměřím se zatím na ty menší věci takže začnu chystat postýlku, nějaké anime-hračky pro Mei a obrázky. Už se na to těším. A hlavně – na aliexpressu jsme objevila bavlněnou látku s Totorem!!!!!

Takže mám jasno, z čeho bude mít Mei nebesa a mantinely do postýlky. Wauu!!! Co nejdřív látku objednám a dám se do šití, tak mi držte palce.

Po dlouhé době jsem si zase přečetla mangu Sora Log. Vyšlo mě to na dva večery, četla jsem již po druhé a nádhera 🙂 Hodně hezká, romantická manga plná hvězd. Doporučuji!!

A zkoukla jsem komplet seriálu Brothers conflict. Taky paráda. Krasavci 🙂

No a na aliexpressu jsem taky našla pár božích věciček. Ooooo voňavoučké ovocné rtěnkové gumy 🙂

Tak já jdu sesmolit další článek a vy se zatím mějte krásně 🙂

…aneb pohled do duše Hotaru Saiky.

Už to zase začíná. Miluji ten pocit, když se mám co učit. Ale ne vždycky jsem to tak měla, to až teď, když už se to po mě nechce 🙂 Je v tom určitá svoboda, když vím že je těch možností tolik. Tolik jazyků, výtvarných technik, tolik receptů, kurzy fotografování, jógy, stačí si jen vybrat a jít do toho.

Myslím na slunečná odpoledne v září, když je ještě teplo a člověk může zažít něco tak příjemného, že nechce aby den skončil. Všechno je tak jasné a barevné.

Ptám se sama sebe jestli tahle kočka prodává i rady.

A mám chuť si jeden z plakátů namalovat. Jednoduchý text s barevným obrázkem.

Nezlobím se na sebe za to, že jsem si kdysi myslela že láska ke mě musí přijít od někoho jiného. I trápení patří k životu. Cítím = žiji.

A s každého vztahu si budu pamatovat to krásné.

A na co nejvíc myslím je to, že když miluji sama sebe, můžou mě potom milovat i ostatní. Sebe láska je prostě základ všeho. 🙂

Pusu a objetí posílá Hotaru.