Nanami a Tomoe

Ahoj tady Hotaru. Pro někoho, pro člověka kterého mám na světě úplně nejraději, jsem však Nanami. Chci Vám teď něco úžasného říct.

Před mnoha lety, kdy jsem objevila mangu a anime Kamisama Kiss , zamilovala jsem se do hlavních postav. Tomoe a Nanami. Tomoe se v mém životě objevil ještě dřív než jsem stihla dokoukat všechny díly anime a skouknul je se mnou. A kupodivu ho seriál bavil. A pochopil jak moc pro mě znamená romantika, láska a oddanost. Dostala jsem od něj tohoto krásného motýlka.

Motýl pro mě nikdy nebyl nijak významný symbol ale teď má pro mě zvláštní význam a tenhle řetízek s motýlkem nesundavám téměř nikdy. Připomíná mi, že můj Tomoe, mne vnímá a miluje takovou jaká jsem. Bláznivou, věčně romantickou a samotářskou otaku dívku.

Tehdy jsem si pořídila i krásný povlak na polštář, s Nanami a Tomoem. Mám ho tak moc ráda že ho vyndavám jen dvakrát za rok., aby se častým praním nezničil .Na jaře, když prší květy sakur a na podzim, kdy máme s Tomoem výročí.

Letos jsme na naše výročí měli poprvé hlídání našich Totoříků zajištěné na celý den a celou noc. Vyrazili jsme na blízkou mini-horu, zdejší Fuji. Výšlap zabere tak třičtvrtě hodiny . Nám to trvalo mnohem déle. Chtěli jsme se vyhnout davům turistů a tak jsme šli divočinou, lesními pěšinkami. Sbírali houby, svačili, povídali si a smáli se.

Našim cílem , bylo vylézt po připevněném žebříku na vyhlídkovou skálu, dát si tam dárečky, chvíli posedět, pokochat se výhledem. A v té chvíli, ve svitu podzimního slunce a nad mořem zlatého listí pod námi, jsem dostala dárek o jakém jsem dlouho snila .

jojo…..byl to prstýnek…zásnubní 🙂

………. zlatý kroužek s rubínem………..

Vždycky jsem si říkala , že až mě jednou Tomoe požádá o ruku, vytisknu si tenhle obrázek, a nalepím si ho do mých aktuálních deníčků a do diářku.

Konečně se mi to splnilo. Na ten den nikdy nezapomenu. Řekla jsem ano. A ta skála, hora, les, podzim… to všechno pro mně nyní má…. zase jiný… krásnější….význam. Rozhodla jsem se, že si vychutnám každou takovou chvíli. Plně a klidně několikrát. Ve vzpomínkách, fotkách, obrázcích…

A teď, se můžu těšit na léto. Víte proč?? Protože……nooo napadá vás jak by mohl vypadat supr anime svatební dort? 🙂

Paaaaa , jdu za svým snoubencem .Budeme se dívat na jedno pěkné anime. Jupí!!

Dengeki Daisy a říjnová nástěnka

Tohle je manga mého srdce. Poprvé jsem ji četla asi před šesti lety a stále se k ní vracím. je krásná, napínavá, romantická, vtipná, propracovaná. Žádný laciný příběh.

V hlavních rolích chudá studnetka bez rodiny Teru. Odvážná, vtipná ale i roztomilá. A dost protivný, panovačný školník Kurosaki.

A potom… úžasný, ochranitelský, tajemný , hacker Daisy. E-mailový přítel Teru. Nikdy nespatřen ale vždy při ní. Přítel jakého si přeje každá dívka.

A spousta těch úžasných lidí kteří v příběhu vystupují a já jsem si je zamilovala. Příběh umí být dramatický a jiskření mezi hlavními hrdiny v něm nechybí. A protože je to má opravdu nej manga, vzdám ji úctu tím, že ji věnuji celou svou říjnovou nástěnku. Inspirujete se?

Sobotní ráno, snídaně, hořící svíčka, vodovky a spousta modrých sedmikrásek. Doporučuji si k tomu pustit píseň která k téhle manze prostě patří, kdo četl, tak ví.

Namalovala jsem i pár podzimních lístků (japonského javoru, jak jinak :-)) a název mangy. Potom mi pomohla madam tiskárna . Nejdříve pár stránek z knížky jako podklad a na závěr pár barevných obrázků.

No a výsledek…

Vzpomínám si na léto když má Mei byla ještě v kočárku a já jsem v městečku kde jsme bydleli objevila v květinářství u vietnamců modré daisy. Byli úžasné!! Jejich fotku už jsem nevypátrala a od té doby už jsem je ani nesehnala . Ale po fotce budu pátrat dál a věřím že příští léto, se modré daisy znovu objeví. Stejně jako tehdy….. bude má zahrádka připomínat Dengeki Daisy.

Slunečné září

Krásné sluníčkové září všem!!!

Venku je krásně a já jsem se rozhodla udělat si pozdně letní, bambusovou, pandí výzdobu. Tedy vlastně, kung-fu pandí!!

Mei se mě ptala jestli Po nebude smutný když je v kleci. Ale musela jsem ji vysvětlit že to není žádná klec ale pouhá ozdobná klícka ve které si Po trénuje své údery a každé ráno tu klec rozbíjí na kousky. …:-)

Kdo čte Svět Hotaru ví, že jsem mám dvě figurky z Kung -fu světa nové takže tahle výzdoba prostě musela proběhnout 🙂 A když už o tom mluvíme, nedávno jsem byla zase na bleším trhu, kde jsem tyhle figurky pořídila a hádejte co jsem tam našla….No? Nene, samá voda… přihořívá….Tak počkejte…

Jo!! Naruto tričko za 50 kč!!! Juhůůůa zrovna v mé velikosti. Byli sjme s Daichim na výpravě v lese a tak jsem si ho hnedka vzala na sebe.

A to není všechno, kousek dál u dalšího stánku jsem ulovila tenhle krásný kousek.

Nestává se že bych tam narazila na mangy nebo jiné anime věcičky takže mám opravdovou radost. A ještě větší radost mi udělala moje kamarádka Kazumi tímhle dárečkem.

Jooo je to půlka srdce. Ona má tu druhou a jen kvůli mě koupila srdíčko s pandami , ooo to se mám.Díky Kazumi-chan.

Taky jsem si na oslavu konce léta vyrobila tyhle roztančené kaktusy.

Kaktusy jsou z hlíny. Podklad jsem tradičně sháněla v Kiku a v regálku s výprodejem byl dřevěný panel s bílým nápisem na pověšení, to jsem přesně potřebovala. Panel jsem přetřela veselou žlutou barvičkou a hliněné kaktusky přilepila. Nechtěli se dát, tančili a tančí ještě dnes.

Slavili jsme Meiin první den ve školce (už je jí sice pět a půl ale do školky šla poprvé) tímhle dortem s kawaii žabičkami a kočkami na pikniku. Daichi slavil nástup do čtvrté třídy.

Na to, že jsem chtěla udělat na oslavu dort, jsem si vzpoměla den předtím takže to byla mega dortová rychlost ale docela se povedl ne?

Vzpoměla jsem si ještě na jednu věc. Fotila jsem si u mé okaasan na zahradě tuhle květinku, jmenuje se krásenka.

Kvetou jí tam každý rok a přesto jsem si až letos vzpoměla na den, kdy má oneechan přinesla domů knihu o všech zemích světa a já jsem v něm našla fotku hory Fuji s loukou plnou krásenek v popředí. Byly bílé, růžové a fialkové. Mohlo mi být tak osm, když jsem se rozhodla že do toho Japonska, kde rostou tak krásné kytičky, se určitě musím podívat. Až budu velká. Tenkrát mě ta fotka fascinovala a často jsem se na ní dívala. Hmmmm… 🙂

Ateliér Špičatých klobouků jsem si v září užívala hned dvakrát. Poprvé jsem si z knihovny přinesla šestý díl, po druhé jsem si z Knihobota objednala svůj vlastní první díl . Užila jsem si je oba. Tahle manga mě moooc baví.

A jak vy prožíváte září??

V melancholii podzimu

V melancholii končícího podzimu, mě občas něco potěší. Třeba tahle růže se na mě podívala přes plot jedné staré vily . vykoukla mezi psím vínem a mě přišla tak krásná že jsem se na chvíli zastavila a musela se kochat.

V takových chvílích mi zní v uších písnička M87 od Kenshiho a říkám si že svět je přece jen kouzelný. Zase.

A než se vrhnu do vyrábění dárečků a příprav na Vánoce, udělám si radost novou mangou 🙂

Škoda jen že ji mám za jedno odpoledne přečtenou. Doběhnu si tedy do knihovny pro další díly Ateliéru špičatých klobouků a podzimní splín bude zažehnán.

Bohužel jich tam mají jen 6 dílů. To kdyby to v naší knihovně vypadalo takhle…..

…to by bylo něco 🙂

Obšas si na vytažení ze smutku fotím na ulici cizí kočky…snad jim to nevadí.

Mají v sobě takové zvláštní tajemství. Myslím že ví, o kočičim králoství.

No každopádně když už nezaberou ani květiny, ani mangy a ani kočky, vím co zabere vždycky. On!!

Ten který mi naslouchá, čeká mě doma nebo se ke mě vrací, ten kdo mě objímá.

Hezký podzim 🙂

Máte rádi překvapení?

Někdo nám překvapení daruje, někdy si nás najde samo a někdy mu musíme trochu naproti.

Mě nejvíc letos překvapil ten nádherný podzim. Mám pocit že tak jako letos jsem si podzimní dny nikdy neužívala. Bylo tolik krásných, slunečných dnů a tolik barevných stromů a nespočet výletů!!!

Konečně jsme začali chodit do knihovny. Jsme šílení knihomolové a přesto jsme nikdy nechodili do knihovny. Ve městě kam chodí Daichi do školy jedna je. V tom našem rodném městečku také ale je to spíš jeden regál .Tak jsme si šli založit čtenářský průkaz. A v dětském oddělení, kde jsou i fantasy pro mladé jsem objevila ….

…Ateliér špičatých klobouků!!! Už několikrát jsem tuhle mangu zahlédla v internetových knihkupectvích ale netušila jsem jestli by se mi to líbilo. Tady na mě čekal první díl a spolu s ním dalších pět. Hned první díl se mi mooooc líbil.

Super, to je překvápko. A čekalo na mě další, ve schránce.

Pohled přímo z Japonska!! Vůbec jsem ho nečekala ale zrovna proběhl světový den Postcrossingu a tak mi začaly chodit nečekanné krásné pohlednice ovšem tenhle s japonskou abecedou je top.

Jůůů ty známky!!! Daichi a Mei se o ně poperou. Jsou to naši malí filatelisté !!

A ty nálepky, no prostě boží!! Z Japonska mi přišlo psaní teprve po druhé takže jsem měla velkou radost.

A běžela si pro další díl Ateliéru špičatých klobouků. 🙂

Taky pro mě připravila překvápko má nejlepší kamarádka když mě vytáhla jedno odpoledne z bytečku, naložila do auta, a jeli jsme. Nejdřív jsme prolezli starý, děsně temný, zatuchlý a tajemný (juhůůů) bazar, kde jsem objevila tuto krásnou kovovou vázu asi za 60 kč. Boží!!!

Potom jsme prolezli krámek s výtvarnýma věcičkama a nakonec jsme si zašli na večeři a hruškový džus. To byla paráda 🙂

A co vy a Vaše podzimní překvápka??? Pošlete mi adresu a já vás tu a tam překvapím milým psaním, co vy na to? Protože dávat je ještě lepší, než dostávat 🙂

Tak krásný podzim plný překvápek,

Co přinesl podzim

Taky milujete krásný, dlouhý a slunečný podzim? Když se zadaří slunečné počasí tak to stojí za to. vychutnávám si horké čajíčky a mangu Namaikizakarii

A s radostí oznamuji že právě zvonil pošťák a něco pěkného mi přinesl. Pár balíčků…..

Ta malá nožka vedle je mojí princezničky Mei. Je zvědavá co tam bude. Co vy?

V prvním balíčku byl dlouho očekávaný music box. už třetí do mé sbírky.

Chihiro nám napoví, že hraje nádhernou melodii z mého úplně prvního schlédnutého anime v životě, z Cesty do fantazie.

Další supr čupr překvápko je tahle krásná podzimní mikča.

Vzala jsem schválně hodně velké číslo takže je mi krásně dlouhá a je teploučká, i když trochu umělá. Obrázek je z filmu Doručovací služba čarodějky Kiki.

A protože Kiki mám opravdu ráda a tenhle motiv je prostě boží, pro teplé dny které nám do zimy zbývají, mám i tričko 🙂

A pokud mi stále nevěříte jak moc mám tenhle film ráda, tady je poslední důkaz.

Kiki a Jiji u pultu v pekařství paní Osono. Není parádní??

Vybírám pár nálepek do deníčku….

beru novou mikinu a letím ven, pěkně ji provětrat. Užívejte si podzim a zase napíšu. Paaaa