Autor: sluncie

Publikováno

Léto 2018

Školní uniformy hoďte na dno skříně a šup ven, do krásné přírody, užívat si léto!!!

Ať už vás čeká léto u moře, brigoška, lezení po horách nebo jen potulování se s přáteli po blízkém okolí (ano ano tak to letos máme my a ještě k tomu děti :-)), užijte si léto, tak jak je vám to nejpříjemnější!!

Naordinujte si klidné, lenošivé dny se starými známými anime filmy…

zajděte si na nějaký funny festival…

na dobré jídlo..

a samozřejmě na zmrzku 🙂

Aby to nebylo tak neosobní, podělím se s vámi i o své soukromí. Třeba to,jak se i naše malinkatá Mei zamilovala do kočičího autobusu 🙂

Je z ní krásná,teď už půlroční holčička. Nosí nadýchané letní šatičky a mašli ve vlasech. A můj Daichi?? Ten, ač jeho nejoblíbenější hračka je Spiderman a staví megastroje z lega dupla, nedávno mi pošeptal, že má moc rád Bezpáteřníka hihi 🙂 Ježíšek jednoho velikého, plyšového viděl na aliexpressu takže kdo ví…možná k nám na vánoce zavítá Bezpáteřník. A Tomoe?? To je pořád můj nejúžasnější liščí démon 🙂 Nejlepší muž na světě!! Stále pohotový, milý, silný, důvtipný a vynalézavý, hloubavý a oddaný. Je mi maximální oporou a já ho nedám!! Neee!! 🙂

A co vy?? Jak si užíváte léto?? Napište o tom Hotaru dopis a připojte pár žaludů pro Totora. Letní dopisování je nezapomenutelné…

Za uplynulý rok,si každý z vás něco zaslouží!! Třeba novou plážovou tašku, anime talisman na cesty či něco pěkného do pokojíčku. No tááák, udělejte si radost!!

Já si radosti teda dělám pravidelně ale už dlouho nic anime. Naposledy vlastně Bakugan desky na papíry které jsem náhodou objevila v domácích potřebách.:-) A co vy?? Máte nějaký letní otaku – anime úlovek??? Pište a posílejte fotečky!!

A léto, to si užívám maximálně. Výlety, procházky i pokec s kamarádkou si pravidleně dopřávám.

Aby jste věděli jaká já jsme otaku, tak se přiznávám že si často představuju, že jsem v Japonsku a taky někdy v manze či pěkně barevném anime. Žiju totiž v nádherné přírodě, obklopená kopci. Máme tu louky plné barevných květin, hluboké lesy a nádherné skály. A vodopády. Cesta do školky nám pěšky zabere tak 3/4 hodiny když se necouráme, já jsme tam za 15 minut ale s Daichim to nejde tak rychle. Ráno jezdíme busem a odpoledne chodíme domů tak 2 hodiny protože si užíváme vše,co je kolem nás. Daichiho školka je hned u základní školy a ta je opět obklopená lesem. Hned před škloním dvorkem stojí obrovské buky a modříny a pod nimi si děti hrají. Hned vedle lesa je stromy oklopený rybník s nádhernými lekníny a dětské hřiště. A na tomhle místě trávíme rádi čas i teď o prázdninách. Potkávám tam kamarádky a Daichi si skvěle vyhraje s dětmi. A Mei se krásně vyspinká v kočárku. Taky je to vlatsně v centru našeho městečka takže tam zrovna chodím i nakoupit a na poštu. Tak a proto ráda fantazíruju, protože je to tu tak krásné, někdy až kouzelné.

A teď vy!! Užívejte si léto ať jste kdekoli, dívejte se na krásné věci a vnímejte to všechno 🙂 Posílám pusu a očekávám pohlednice!! Odpovím!papa

Vaše Hotaru

Publikováno

Srpnové mámení

Srpen, léto, slunce, zlátnoucí tráva na lukách, pohoda jak se patří. a jak to vypadá u mne doma? Tak nejdřív mrkneme, co mi to přišlo z imago.cz za balíček.

Hm hm, takže hrníček a ze studia Ghibli. Ale jaký? Pozooooor překvápko…….

Porco Rosso!!! Tohle prasátko mi připomíná léto a moře a uznejte, tenhle film je docela letní a odpočinkový. Jasně vzdušní piráti, souboje ve vzduchu ale i tak….tohle k létu prostě patří.

Čekala jsem na hníček celé 2 měsíce tak teď si tu kávu v něm, opravdu vychutnám 🙂

A co takhle mrknout na mou letní nástěnku? Není to nic extra ale je má 🙂

Zajíčci dole – ty jsem objevila v jednom z dopisů které mi psala moje maminka když jsem bydlela daleko od domova. Namalované a vymalované s láskou. Nejsou rozkošní?

Papírový racek – to je můj malý letošní rituál. Vždycky když se cítím bídně, namaluji si pana Racka pro štěstí. Vystřihnu ho a nalepím do diářku nebo dám do peněženky…Už jich mám malou sbírku a tady jeden je.

Koťátko – vystřihla ze svého kalendáře moje Mei jen pro mě. I malého králíčka tady dole mám od ní.

A jasně, nechybí fotky Kenshiho a Eliase. ( Ty fotky Kenshiho jsem v zájmu našeho krásného vztahu s Tomoem přesunula na anime poličku a na nástěnce je momentálně hlavně Tomoe hihi :-))

Nechybí tu výklad run pro naši rodinu na celý rok, sem tam nějaká mořská hvězdice a spousta poznámek co kde kdy mám a můžu udělat.

Kenshi Yonezu – hvězda mého léta

Byli jsme nedávno na výletě v jednom mém oblíbeném městečku. Jezdím tam jen několikrát do roka. Dá se do něj docela pohodlně dojet asi za 45 minut přes kopce ale v zimě, je tahle cesta uzavřená takže netrpělivě čekám každé jaro až silnici otevřou. No a když jsme s dětmi kupovali nějaké radosti v místní hračkárně, Tomoe který to všechno platil, koupil mi pytlíček Štěstí !! Sice se mě pak trochu ostýchavě ptal jestli mi to nevadí, aby mě neurazil ale když jsem vykřikla : „Co blázníš? Já miluju překvapení!!“, byl rád a já se s Vámi o své štěstí podělím alespoň na fotkách.

holčičí pytlíček Štěstí

To je on !!!! Co v něm bude???

Přívěšek s písmenkem B , samolepící etikety/ jmenovky na sešit a nějaké přání se sněhurkou?

Z přáníčka se vyklubala prostorová zahrada s princeznami. Oóooo jak já se mám 🙂

A jmenovky na sešity, ty plně využívám 🙂 Každá jmenovka má jiný ,motiv a jinou barvu. Super!!

A na závěr už se potěším jen mými hortenziemi, které jsou prostě božské !!

Tak pá a já si jdu užít zbytek léta!! Užívejte též!!

Publikováno

V zelené náruči naší zahrádky

Tam jsem se rozhodla Vám ukázat mé nové i staré malé radosti.

Tohle tričko mi objednal Tomoe a je to tedy velká radost a né že né.

Už jsem Vám na mé zahrádce ukázala porcelánové kočičky – náušničky. Nesmím ale zapomenout na jedny z mých nejoblíbenějších náušnic, které jsou také vyrobené z porcelánových kuliček a ty mi také přišly z Číny. Akorát že už před pár lety. A stále je mám 🙂

Jednoho dne v létě, jsem uvažovala kde koupit takový ten kamenný Japonský chrám na zahradu. Na netu jsem toho moc nenašla. Druhý den, přivezu do místního krámku se zeleninou, ovocem a květinami různé sochy do zahrady. Zajásala jsem že zákon přitažlivosti funguje! Oooo díky Vesmíre!! A chrám byl můj.

Je tak krásný že když jsem si rozbalila nejnovější balíček z Číny, nálepky z milovaného anime Kami-sama Hajimemashita se na něm okamžitě zabydlely 🙂

krása že?

A nesmím zapomenout na kamínek a placičku. Ty jsem si v létě vyrobila pro radost.

Máte také nějaké letní anime radosti?

Publikováno

Na zahradě

Léto se chýlí ke konci a já jsem se ulila od rodičovských povinností a nechala jet malé Totoříky s Velkým Totorem na výlet samotné. Udělala jsem si svou oblíbenou obilnou kávu a rozhodla se strávit den na zahradě.

Společnost mi dělali mé krásné hortenzie.

A také pan soused kterého jsem potkala u našich společných kůlniček. Zrovna vyklízel jednu starou kůlnu , která tu zbyla, plna harampádí po nějakém bývalém nájemníkovi. Tak jsem tam spolu hrabošili a vyházeli nějaký binčus. Kromě dřeva na rozřezání a starých květináčů mi tam našel starý kalendář z roku 1994. Je krásný, je otaku, je můj 🙂 Putoval na půdu a visí tam.

A co jsem dělala v roce 1994 ? Zrovna mi byly 4 roky. Doma jsem měla velkou plyšovou pandu, milovala jsem Čínské vějíře a táta mi hrával na kytaru legrační písničku o Číňanech. Že by to mělo nějaký vliv? 🙂

To mi připomělo že mi Tomoe někdy na jaře objednal z číny porcelánové kočičky. Přišly, tak jsem si vyrobila naušničky. Náramek mám koupený tady v Čechách. Miluju porcelánové šperky.

Když jsem si vyrobila a vyfotila tyhle kočky , pustila jsem se do malování výrobků z hlíny.

Společnost mi tentokrát dělal Porco.

Bylo to příjemné, tiché odpoledne na naší zahrádce, plné objevů a tvořeníčka.

Publikováno

Růžové dny

Tenhle článek, tyhle fotky, patří do doby která nebyla moc veselá ale i tak měla své kouzlo.

Byla jsem tehdy moc a moc osamělá .

Když byl Daichi vzhůru, prožívala jsem na plno každý den, každý okamžik s ním. Hráli jsme si, blbli, vyráběli, chodili na procházky. V tomto ohledu to byla krásná doba.

Ale když Daichi po obědě vyspával a také večer, doléhala na mě osamělost a smutek. Žila jsem v té době oproti dnešku docela chudě. Jednou za měsíc, když to šlo, dělala jsem si malé radosti. Jela jsem s mamkou nakoupit jídlo a objevila jsem v Lídlu tyhle krásné sakurové kalhoty na jógu a pánské růžové tričko. Tenkrát stálo asi 50 kč. No a když jsem v Kiku u pokladny spatřila tenhle mega růžový prsten za 25 kč, věděla jsem že je můj šťastný, růžový den.

Hlavně v únoru a v březnu, kdy tady v horách je ještě zima a mě se tolik stýdká po jaru, snívám o uličkách kde kvetou sakury a voní jaro, i v mé samotě.

V další, růžový den jsem sehnala umělé sakury a nazdobila si svůj koutek radostí. Byl únor, hromady sněhu, za oknem šedé mraky. Já měla jaro 🙂

Dívala jsem se na romantické anime a šila přitom v ruce povláček na nahřívací polštářek. Jak jinak než kawaii pandí.

Naučila jsem se dělat si malá růžová zákoutíčka, která mě uměla pohladit po duši.

Vzpomínám s láskou na své růžové dny 🙂

Až Vám bude smutnou a venku bude pršet, udělejte si růžový den, doporučuji!!!

Publikováno

Ve stopách Totora 2

Tak se do toho pustíme. tentokrát si zavzpomínám na to, jak jsem si vyrobila krásnou Totoří truhličku na šperky. V Kiku jsem si koupila obyčejnou dřevěnou truhličku za pár kaček. Pak už mi stačily jen akrylové barvy,černý permanentní fix a univerzální lak. Motiv jsem si našla na Pinterestu a lehoučce si vše poupravila podle sebe. Co na ní říkáte?

V Číně se dá sehnat spousta věciček s naším lesním sousedem.

Mě došel jednoho dne pytlíček také z Číny a můj Tomoe mě tím udělal moc šťastný den.

figurky Mei a Totoro na zastávce

Mám tu jeden obrázek, není uplně ideální ale já ho mám moc ráda. Dostala jsem kdysi od mé onii-chan hotové obrázky pro děti s nějakými motivy myslím že letadla a mašinky. Ona je měla z druhé ruky a byly určené na vyhození. Měly pěkné, dřevěné rámečky a tak jsem jeden obrázek vzala a přetvořila ho podle sebe.

Chybí mi tam černé linie, mám chuť tu ceduli autobusové zastávky pěkně obtáhnout ale myslím, že bych to tím zkazila. je dokonalý tak jako je, a máme ho už asi 7 let.

Totoří kapsička

Zase jeden dáreček od Tomoeho. Je na zip, vejde se do ní zrcátko, žvýkačky, klíče a malý amulet nebo látkový kapesník. Šetřím si jí na výlety do města. Je krásná a heboučká.

A co říkáte na Totoří mňamky? Pozor, obrázky z Pinterestu jsou silně návykové 🙂

Totoří závěs

Tenhle Totoří závěsný kolotoč jsem ušila mému Daichimu do pokojíčku.

potřebovala jsem:

filc a potřeby na šití v Totořích barvách, výplň co se používá do plyšáků nebo polštářů, šedou vlnu, březové proutky, korálky v Totořích barvách .

Filc koupíte v dobrém papírnictví, výtvarných potřebách nebo v galanterii, výplň zrovna měli v Kiku za 25kč ve výprodeji jinak to samé co filc, kroužek na kterém Totoříci visí jsou březové proutky svázané do kruhu a obmotané šedou vlnou. Ten je ještě navíc obmotaný šedým provázkem na který jsem postupně navlékala různé korálky ale až při obmotávání kruhu. Vy jako kruh můžete použít třeba kolečko vystřižené z kartonu či něco jiného, já ráda používám právě březové větvičky, kterých je na jaře dost, protože se prořezávají stromy a kolem cest jich najdete spoustu bez toho aniž by jste museli rvát větve z živého stromu. Jednotlivé Totory, žaludy a listy ušijte podle fantazie. Totory jsem vycpala jen lehce výplní. Vše jsem vždy prošila naskrz jednou nití a tu přivázala na kroužek.

A poslední kousek v dnešním díle:

Totoří Mikina

Tahle Mikina mi přišla opožděně od Ježíška. Objednal ji z Číny. Je z umělého materiálu takže si ji šetřím pro šťastné dny, jakmile ji budu často prát, scuflikatí. Bohužel v Číně se těžko shání něco co by bylo převážně bavlněné ale já ji mám přesto moc ráda :-).

A pár kousků pro inspiraci.

Mějte se fajn, brzy bude další díl a ať je dobrý duch Totoro s Vámi.

Publikováno

Moje cesta do fantazie

Tuhle knížku jsem úplnou náhodou zahlédla na stránkách megaknihy.cz když jsem hledala knížky s Ghibli tématikou. Rozhodla jsem se koupit si jí na letní dovolenou a moc jsem se těšila až si ji budu číst.

Přece jen, přečíst si knížku od české autorky ve které budou figurovat postavy z anime filmů, to jsem já knihomolka a otaku v jednom, musela. Knížka má moc hezkou obálku. Zbývalo si k ní ještě vyrobit hezkou záložku tak jsem se do toho hned pustila.

A pak už jsem se pustila do čtení. Je to román pro holky a ano, hodně se tam mluví o filmech studia Ghibli a o Totorovi. Je to hezká knížka. Nic z čeho bych byla paf ale neurazí.

V mé fantazii by to totiž měl být příběh plný lesních duchů, rozkvetlých sakur, fantasy bytostí, vášně a lásky. Ale tohle je příběh takový, jaký se klidně může odehrát vedle u sousedů. Tím že jsem zvyklá na magické mangy se kterými lítávám do jiných světů, bylo tohle pro mě trošku moc usazené tady v Čechách, v realitě kterou zažívá každý z nás a to není právě ten únik který tak ráda vyhledávám. Ale jak už jsem řekla, knížka neurazí, je milá a autorku obdivuji a uznávám. Myslím si že je to u nás první román kde se vyskytuje pojem Totoro . A to je super 🙂

Publikováno

Týden dešťů

Ahojky,

blíží se konec září a nám tady v horách týden v kuse pršelo. Až poslední den, déšť ustal a hned v noci přišel první mrazík. Mé modré hortenzie pomalu odkvétají ale bambus je stále krásně zelený 🙂 Kdo ví, třeba jednou bude veeelikánský a přiláká zbloudilou pandu 🙂

Minulou sobotu jsem ráno sedla na vlak, když ještě všichni spali a po hodině jsem dorazila do jednoho většího města. Tam téměř nepršelo, jen nebe bylo plné tajemných mraků. Procházela jsem se starými uličkami a prohlížela si všelijaké nápisy a plakátky. Ale hlavně jsem šla do vyhlášeného knihkupectví které je spojeno s antikvariátem. Dobrou hodinu a půl jsem se kochala knížkami. Aaaaach, nádhera!! Stálo to za to!!

I přes ty deště, chodili jsme hodně ven. Do lesů, kde tolik neprší a příroda je tak úžasná že mi ten déšť nevadí. Vysoké skály porostlé mechem, které se ztrácejí v mlze, kapradí, všude na zemi zlatavé listí buků a spousta hub. Když tady v horách stoupá mlha z lesů a vše je tak zelené, připadám si jako někde v Číně. Čekám kdy se objeví kodama nebo uslyším smích opičího krále. Vždyť se taky našim horám říká „Opičí hory “ 🙂

Hojně se scházíme s kamarádkou Moriko, vyměňujeme si dobrůtky a drobnosti pro radost. V létě jsme obě stále někde cestovaly a setkali jsme se za celé prázdniny asi jen jednou. Zrovna jsem včera jsem ji dala krásnou látku s kawaii králíčky. Je tak šikovná že mi z ní ušije čepici i nákrčník 🙂

A samozřejmě je tu můj Tomoe……

Moje láska, můj muž, můj nejlepší kamarád. Přes den zamračený, soustředěný, unavený. Ale po pracovním dni se na nás stejně zase směje, povídá, čte krásné knihy. A na mě si vždycky najde čas. Nejraději poslouchám déšť s Tomoem po boku, vy vyhřátém pelíšku, když všichni usnou.

Končí léto a tak se chumlám do dlouhého svetru a vítám brzké večery, uklidňující tmu a lampu v ulici za oknem.

Ale myslím že právě vysvitlo slunce tak jdu na chvíli ven, nasypat ptáčkům zrní a potěšit se s posledními květy zahrady.

Publikováno

Gin a Hotaru

Je takové to deštivé, sobotní odpoledne, venku je šero a já sedím zachumlaná v dece a ukusuji teplý švestkový koláč, mňam. Můj malý Daichi spinká a mě zní v uších nádherná hudbu z filmů studia Ghibli. Rozhodně doporučuji poslechnout. Mezi tímto psaním a ujídáním koláče maluji kámen pro mého nejlepšího kamaráda Gina. Zatím neví že mu tak říkám a ani moje přezdívka Hotaru nijak nesouvisela s filmem Hotarubi no mori e. Prostě to byl jen další překlad mého jména a jeho významu. Ale vždycky když jsem na tenhle úžasný film koukala, vzpoměla jsem si na něj a postupem času jsem pochopila že my dva jsme opravdu Hotaru a Gin.

Procházíme se spolu po lese, vždycky mě zavede někam, kde jsem ještě nikdy nebyla a já vím že mě zase dovede na tu správnou cestu. Chytá mě když padám a směje se mi jaké jsem nemehlo. Často mi uniká a chybí mi když ho déle nevidím. Je to ten nejzvláštnější kluk nebo spíš muž jakého znám.

I když spolu stejně jako Gin a Hotaru nemůžeme být, máme tu obrovskou výhodu že se nerozplyne (doufám) když se ho dotknu a můžeme si svojí vzájemnou přítomnost užívat snad až do smrti a možná i v dalších životech:-). Možná jednou najde tenhle blog a zjistí jak mu tajně říkám 🙂

Publikováno

Lenivá sobota

Co nového v mém světě??? Daichi už chodí do školky, je to pro nás obrovská změna ale baví nás to 🙂 A protože Mei se narodí už v lednu, nemusím do práce a odpoledne si s Daichim užíváme zase spolu. Mám dostatek energie takže pořád něco tvořím a vymýšlím. A vítám podzim a jeho klid. Teplo domova.

Nedávno jsem si koupila na bleším trhu teploučký overal Pikachu jenom za 100 kč uplně nový. Ale nelíbil se mi nízký sed takže jsem si ho přešila a udělala jsem si sed tam kde má být. Musela jsem posunout i ocásek výš. A teď je to super a jsem šťastná protože na stroji jsem začala šít teprve nedávno. Asi si umíte představit, jak v tom vypadám s tím velkým bříškem hihi 🙂

Zatím jsme ještě neobjevili Totoří dům (dům který koupíme), tak se pomalu chystám na to, jak se do našeho bytečku nacpeme ve čtyřech. Zaměřím se zatím na ty menší věci takže začnu chystat postýlku, nějaké anime-hračky pro Mei a obrázky. Už se na to těším. A hlavně – na aliexpressu jsme objevila bavlněnou látku s Totorem!!!!!

Takže mám jasno, z čeho bude mít Mei nebesa a mantinely do postýlky. Wauu!!! Co nejdřív látku objednám a dám se do šití, tak mi držte palce.

Po dlouhé době jsem si zase přečetla mangu Sora Log. Vyšlo mě to na dva večery, četla jsem již po druhé a nádhera 🙂 Hodně hezká, romantická manga plná hvězd. Doporučuji!!

A zkoukla jsem komplet seriálu Brothers conflict. Taky paráda. Krasavci 🙂

No a na aliexpressu jsem taky našla pár božích věciček. Ooooo voňavoučké ovocné rtěnkové gumy 🙂

Tak já jdu sesmolit další článek a vy se zatím mějte krásně 🙂